Work life balance je zaklínadlo, kterým se ohánějí všichni "úspěšní" úředníci. Záměrně neříkám manažeři - to slovo není hezké (Šafařík ani Kolář jako neslavnější Slováci českého národního obrození by z něj určitě radost neměli) a mnohem víc se mi líbí výraz vedoucí.
Kromě toho, že se musíte rozhodnout, jaké rozložení Vašich aktivit je pro Vás časově přijatelné, je také důležité definovat vlastníky příslušné aktivity. To znamená
a. Práce - evidentním vlastníkem je šéf
b. Rodina - vlastníkem je manželka případně její menší zástupci
c. Běhání - vlastníkem se snažíme být sami, ale často je to spíš běžecký kolega
d. Kamarádi - vlastník je často velmi neurčitý a někdy těžko uchopitelný.
Pokud k řízení času a jeho rozložení do předcházejících čtyř oblastí použijeme přístup Nicolo Machiavelliho, je nejlepší poskytnout všem vlastníků našeho (opravdu silný eufemismus) času "pouze to, co je hodno jejich majestátu" tak, aby se následně zachovali tak, jak si my, jako obyčejný poddaný času přejeme.
Identifikace a definice toho, co je hodno majestátu jednotlivých vlastníků je naší primární úlohou v situaci, kdy chceme uřídit využití denního časového fondu (naši utilizaci).
Nakonec skončíme u prostých kupeckých počtů - něco za něco, takže rady korporátních psychologů a HR nám v dodržování tréninkového plánu tak, abychom neměli špatný pocit z vynechávání ostatních důležitých oblastí našeho života rozhodně nepomůžou.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat