Maraton - Ano po třech letech

Před třemi lety to bylo fajn. První maraton - ten Pražský, odpočinek v létě a přihlášení na maraton v Mnichově. Nakonec celý Gerontclub s mojí výjimkou absolvoval Drážďanský závod a já byl na Mnichov jedinný zástupce. V 5:00 jsem vyrazil z Prahy, k snídani měl kolínka s kakaem (to bylo fakt hrozný) a po vyzvednutí startovní tašky se pomalu přesunul na start na Olympia Stadium.

Začátek se odvíjel poměrně slibně a říkal jsem si, že poběžím rychleji než v Praze. To se mi ale nakonec vymstilo. A taky jsem poprvé běžel bez přístrojů, které vám do ucha radí, jak rychle a s jakou tepovou frekvencí se to dá uběhnout.

Na 27km přišla už nepřekonatelná krize a po 45minutách sezení na obrubníku jsem se potupně vydal do metra. Zároveň jsem si slíbil, že se vrátím a uběhnu to. Je totiž pravda, že po několika letech strávených často v Mnichově se tam cítím jako doma, takže když Praha tak i Mnichov.

Tenhle rok to konečně vyšlo a já se přihlásil. Poctivě trénuju podle rad svého elektronického trenéra (už mám za sebou půlmaraton a spoustu desítek) a těším se na 9.října.

Tentokrát to určitě vyjde.