Jak se běhá se slimáky

..... aneb "Kofola reloaded".....

Náš nedělní skoro půlmaraton se už stal skoro tradicí. Tentokrát jsme vyrazili výborně připraveni a vybaveni pitím, gely, stokorunáčkou a kofeinovou dózou poslední záchrany. Snad jen atropin chyběl, ale naštěstí nebyl potřeba.

Po dešti bylo dusné, vlhké teplíčko. Rychle jsme se adaptovali na vnější prostředí a za chvilku bylo dušno, vlhko a teplíčko i nám. Na rozdíl od minulých nedělních běhů, tentokrát naši trasu neokupovali výletníci na kolech nebo in-linech, ale ohromné množství slimáků a šneků všech velikostí a barev. Snad to byla euforie ze vzduchu nasyceného vodou, horko nebo dostatek čerstvé potravy, co vedlo záhy některé sebevědomější šneky k hloupým poznámkám na naši adresu. Zatímco drobní slimáci bez budky tiše a skromně kličkovali pod našima nohama a šikovně uhýbali před koly cyklistů a bruslařů, vyžraní majitelé nemovitostí se chovali, jako by jim ta cesta do Kralup patřila. Zprvu jsme se nedali vyprovokovat, ale hloupé poznámky jednoho obzvláště pubertálního nasvaleného šneka, který s námi běžel už od ZOO, nás vedly k radikálnímu rozhodnutí: "Chceš boj? Budeš ho mít!". Mrkli jsme na sebe a začali nenápadně zrychlovat. Výsledek se dostavil téměř okamžitě: šnek nejdříve zmlkl, potom začal strašně funět, potom došlo i k neúspěšnému pokusu zbavit se budky a nakonec - už na 5tém kilometru (!) - totálně odpadl a jeho funění a hekání bylo slyšet ještě pořádký kus cesty..... No, nechtěl bych být v jeho budce, když jsem tak viděl všechny ty s námi běžící šnekyně, které se kolem něho seběhly s mírně potutelnými úsměvy a otázkami, jestli nepotřebuje pomoct....

Na otočcce jsme naštěstí našli stánek s občerstvením otevřený a tentokrát dostali i opravdickou kofolu s pravým řepným cukrem. S meruňkovým Carbosnackem od firmy Nutrend chutnala báječně! Jak jsme byli ze závodu upocení, kouřilo se z nás jako v sauně - škoda, že málo kvalitní optika Olympusu mju-mju nedokázala tento zajímavý úkaz zachytit......

Abychom nevychladli, stejně svižným tempem jsme se se vraceli zpátky druhých deset kilometrů. Snad nám městská policie nepošle obsílku, protože jsme fakt spěchali kvůli pokročilé večerní hodině.

Na pátém kilometru jsme opět narazili na našeho soupeře. Značně zkrotl, takže jsme se přátelsky pozdravili a domluvili se, že příště dáme skoropůlmaraton na kofolu spolu.