A maraton je za námi..... Moc hezké to bylo!
Když jsem dneska přišel do práce, byl jsem právem za hrdinu. Kolegy všeho věku a všech pohlaví jsem udivoval dramatickými historkami ze včerejšího závodu a dvacetkrát, třicetkrát si užíval svých pět minut slávy (víc jak pět minut nikdo nevydržel poslouchat...). Jen několik drzých podřízených provokativně pověsilo na nástěnku okopírovaný článek z Hospodářských novin s názvem "Maraton jako lék na krizi středního věku" (http://ihned.cz/109-24682490-on-maraton-000000_d-3e ), u něhož demonstrativně zaškrtli tento odstavec:
Když spolu s nimi stojíte ve startovním koridoru na Staroměstském náměstí, je vám jasné, že městské maratony jsou v podstatě odpovědí na poptávku po řešení krize středního věku. Na trati potkáte nejvíc mužů kolem čtyřicítky, kteří utíkáním protestují proti neúprosnému běhu času. Proč ne - účast na maratonu je jistě sociálně únosnější než lpění na řídnoucích dlouhých vlasech a nepochybně méně riziková než pořízení mladé milenky. Jeden z maratonců mi dokonce přiznal, že dobrovolným sebetrýzněním uprostřed davu na rozpáleném asfaltu dosahuje jakési vyšší míry autenticity života...
Umím se spolu se svými kolegy zasmát i sám sobě, takže jsem celý incident přešel s nadhledem (nepočítaje tedy něco málo hysterického řevu na téma nulového bonusu a nulového potenciálu karierního růstu).
Teď, večer, se mi ale už nějak nechce znovu opakovat celý ten příběh s tisíci krásnými zážitky. Kdo někdy maraton běžel, ví své. Kdo neběžel, tomu to nevysvětlím ani těmi nejvybranějšími slovy. Slova by tu byla spíše nástrojem nedorozumění, jak správně říká Malý Princ. Blbeček si jistě podrží svůj názor, že běhat tak dlouhé trasy, je nesmysl a ostatním můžu jen říct: Jestli to vaše tělesná schránka umožní, zkuste si to. Nebudete litovat. A neřešte, proč to vlastně děláte. Určitě si to užije každý, kdo chce pochopit. Maraton není jen pro čtyřicátníky, co si opečovávají svoji milovanou krizi středního věku.
A dál? Premiérových zážitků už moc nezbývá. Teď to chce stáhnout časy na kompetitivní úrovně, konkrétně 10km za 45min, půlmaraton za 1:45 a maraton pod 4hod.... A tím se připravit na absolutní vrchol: ironmana. Až si maraton zaběhnu po 3.8km plavání a 180 km na kole, tak o tom určitě napíšu dlouhý a krásný článek na tento blog..... Máte se na co těšit. Za pár let.....
2 komentáře:
Pěkně jsem si početla,jenom jsem litovala,že tentokrát jsem nebyla přímým spolutvůrcem vašeho úspěchu.Ať chcete nebo ne,je to úspěch.Doběhli jste všichni,nezhroutili jste se,další úspěchy zaručeny.Teď zbývá jen přesvědčít Martina,aby příště běžel s vámi.Jste dobří!!!!
Je skvělé, že jste se zařadili do toho toho barevného, občas poněkud excentrického, ale rozhodně obdivuhodného panoptika lidí, kteří s lehkostí uběhnou to, co většina vrstevníků neujde ani pomalou chůzí.
Jak tak pozoruji své bližní, zmítané krizí středního věku někdy až na hranici duševní choroby, čím dál víc si říkam, jak skvělé je řešit ji takto.
Okomentovat