No přeci za 1 55! Všichni jsme se proti pražskému půlmaratonu zlepšili zhruba o deset minut. Pro mě osobně bylo hodně podstatné konečně pokořit bariéru dvou hodin, která se na mě zlomyslně šklebila při prvních dvou půlmaratonech. Podařilo se a jednička na začátku už vypadá, jako že jsem na trati aspoň trochu popobíhal.... Díky promyšleným tréninkům a metodické přípravě s kvalitním trenérem (dík, Milane!), obětavé potravinové a pitné pomoci na trati (dík, Oldbaro!) a vlastní umírněné ješitnosti, která mi nedovolila se při závodu zničit, proběhl závod v pohodě a udělal z jedné soboty obyčejné sobotu neobyčejně pěknou...... A nic mě nebolí - hurá!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Pardubice byly pro mne osobně hodně velkým a silným zážitkem.Cítila jsem se alespoň trochu důležitá díky pobíhání s potravinovou pomocí.Pěkné bylo,že jsme mohli na jedné křižovatce sledovat průběh závodu díky tomu,že se běžela 3 kola.Doufám,že vám budu, milí Geronťáci, prospěšná i jindy.
Okomentovat