Běhání s pejsky

Služební cesta mě po pár měsících opět přivedla do Bukurešti. Protože se blíží další půlmaraton, potřeboval jsem něco málo naběhat. Hotel byl blízko dosti rozumně vypadajícího parku, počasí taky vypadalo docela snesitelně, tak jsem se rozhodl jít před snídaní běhat ven. V duchu svých nejlepších tradic jsem svůj úmysl rozkecal mezi kolegy, aby mě obdivovali, což sice dělali, protože jsou soucitní, ale zároveň měli ohromné haló z toho, jak blbý joggující cizinec bude pronásledován a sežrán smečkou toulavých psů. Pravda, za dobu, co do Bukurešti jezdím jsem slyšel plno znepokojivých historek o sežraných Američanech, a pokousaných Němkách ale protože jsem Čech, tak jsem je nebral vážně. Ty historky. Navíc mám pejsky rád a oni to určitě poznají....

Snad to bylo tím, že jsem poprvé spal v hotelu mírně na periferii a nikoliv v Hiltonu přímo v centru, ale ráno kolem páté mě probudilo velmi teskné vytí. Respektive: vytí kombinované se silným bubnováním deštových kapek na okno. A jéje...! Nu což - zima nebyla, v dešti jsem běžel celý půlmaraton v Drážďanech a s pejsky se nějak dohodnu - říkal jsem si..... S chutí jsem si vzal obleček, zapnul Ramstein do sluchátek a odhodlaně vyběhl do deště.

Bukurešť je zvláštní město. Taková jedna veliká periferie, kde vedle sebe stojí bez ladu a skladu sumermoderní administrativní centra, nádherné vily z 30tých let ( kdy Bukurešť prý byla krásnější než Paříž) a spousta ohavných špiclovských paneláků z doby šíleného cara Causesca, jehož snad jediným dobrým skutkem bylo, že k nám nepřijel v roce 1968. Člověk tu najde široké bulváry, které bez varování přecházejí do blátivých tankodromů, tajemné, krásně zanedbané veliké zahrady u starých paláců, ale i spoustu stavenišť, kde roste cosi velikého, ale bez jakéhokoliv architektonického konceptu. Cítíte nepokoj horečně se měnícího města, které ještě neví, kým bude, ale strašně chce zapomenout na to, co bylo.... A všude uvidíte taky plno toulavých psů.... Pejsci chundelatí i hladkosrstí, pestrobarevní i jednobarevní, habáni i mrňousové, utahaní i veselí, naštvaní mladí hafani i rezignované staré fenky, hravá štěňata i pajdající staříci. Celá paralelní psí civilizace žijící v pokojné symbióze s civilizací lidskou. Milionová smečka psích proletářů bojujících každodenní, nikdy nekončící boj o kus žrádla a obhájení svého teritoria.... Slyšel jsem, že vyhlášená milovnice zvířátek Brigit Bardotová měla o rumunské pejsky velikou starost a kritizovala práci místních orgánů, které se snažily s psím problémem něco udělat. Tak jí bylo libovolné množství pejsků nabídnuto jako dar, načež madam zase odjela. Také jsem slyšel, že snaha o kontumaci pejsků narazila na tvrdý odpor místních obyvatel, kteří se zdravě hlásili k heslu "žít a nechat žít", čemuž se v rumunských realiích vůbec nedivím. Pejsci, co jsem potkal ale měli až na řídké vyjimky žlutou značku v uchu, takže jakási regulace nebo aspoň registrace nutně musí probíhat...

No a to běhání? Prostě jsem běžel asi 40 min OV v lijáku a každou chvíli potkával smečky pejsků. Většinou jsme se trochu báli jeden druhého. Pejsci vždycky počkali, jak zareaguje jejich vůdce a já čekal, jak zareaguje smečka. Tak třeba hodná parta klasických voříšků se raději hned zdekovala do křoví, když viděla promočenou zarudlou figurku značky craft. Jejich slovansky mírné čumáky jen pokukovaly, co že to kolem nich supí...... To namachrovaný velký černý vořech z další smečky na mě alespoň zlobně zahafal, když jsem ho minul a devótní partička kolem něho se samozřejmě hned přidala. Zamindrákovaný, promočený chundeláč o kus dál se za mnou dokonce rozběhl s vyceněným chrupem, ale jeho suitě nestálo za to riskovat konflikt a on si na mě sám netroufnul..... Já na oplátku na plaché voříšky přátelsky a po česku volal "ahoj", machra jsem po německu (inspirován Ramsteinem ve sluchátkách) seřval jak knížepán lokaje a mindráka prostě ignoroval, což ho ranilo, neb ho ignorovala kořist i jeho vlastní smečka. Určitě pak pokousal nějakou fenku nebo štěně, blbeček...... Pak jsem se v hotelu osprchoval, vzal si montérky od Zegny, jako obvykle příšerně ujel ve slanině a vejcích při snídani, nasadil úspěšný úsměv a jel do práce. Prima běh.

P.S. Večer jsem náhodou natrefil na jakýsi místní televizní kanál, který vysílá 24hodin pouze politické diskuse. Absťák z dob, kdy televize vysílala pouhé dvě hodiny denně způsobuje, že i takovýto televizní úlet má údajně velice slušnou sledovanost.....Tlustý politik s ježkem na hlavě a pisklavá brýlatá politička zrovna vášnivě o čemsi debatovali a do toho režie ukazovala reportážní záběry - toulavých psů. Jediné, co jsem paní rozuměl, bylo slovo "castrare". Potvora! Doufám, že paní zastupuje nějakou pidistranu, co v parlamentu nic neprosadí. Moc bych to těm psům přál!