Zrovna jsem si v přečetl hezký článek o Svatojánském běhu tuto sobotu na Kladně (http://www.behy.cz/2008020402-svatojansky-beh-a-par-slov-o-maratonklubu-kladno.html)
Nadšeně jsem chtěl účast zakomponovat do svého tréninkového rozpisu na tento týden, ale dostalo se mi důrazného doporučení závody vynechat až do březnového půlmaratonu a soustředit se na rozvojové tréninky podle dlouhodobého, pečlivě sestaveného plánu.
To je nespravedlivé! Frustrace!
Jistě - vědecké metody přeměny úředníka na sportovce jsou tou nejlepší cestou a vedou k cíli téměř zaručeně. Trpělivý, postupný rozvoj je rozumný..... Ale je člověk skutečně racionální, rozumná bytost? Já ano - v práci - tam musím..... Ale přeci po mně nikdo nemůže chtít, abych byl stejný i ve svém volném čase? A tak asi na ten závod půjdu. A zase budu asi poslední. Ale i totální běžecký propadák je krásný, protože ho bohatě kompenzuje spousta nádherných zážitků v adrenalinově-endorfinovém opojení. A já běhám pro radost! Tak. Snad se to můj trenér nedozví.........
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Vědecký a pravidelný proces přeměny úředníka na sportovce je sice efektivní, ale může být zoufale nudný.
Mám teorii, že nejvíc endorfinů se stejně vytváří při závodech, takže krátké termínovky podtrhují motivaci a představují změnu oproti tréninkové rutině.
No, a běháme skutečně hlavně kvůli radosti (nezmiňuji zde zájem okolí, možnost nákupu nejnovějších elektronických hraček a rádoby odborné diskuse o pronaci..).
No konečně něco rozumného, i když z toho cítím mírnou provinilost, že se někdo vzpírá autoritě. Samozřejmě, běháme pro radost, pro radost z pohybu, z toho, že nás tělo lépe poslouchá, že je lépe i naší duši a ne pro výsledky z jednoho závodu. Není toto důležitější, než do puntíku splněný tréninkový plán?
Dost dobře nechápu, že se někdo dobrovolně nechá zbavovat další časti své svobody a ještě za to platí jistě nemalé peníze.
Jo.Přeměna rozžehlených medvědů na sportovce opravdu vyzaduje nadseni a zaujeti pro vec.Sofistikovany trenink je jiste fajn a myslim muze znasobit radost z ubehnutych kilometru,zlepsit styl,odstranit zdeformovane pohybove stereotypy a ulevit od bolesti kloubu a patere.Zlepseni pomeru ubehnutych kilometru v case nevyjimaje!! Jen myslim, ze radost a endorfiny z kratkych zavodu jsou opravdu motivujici a prehnane moudre rady nekoho,kdo si ze sportu udelal "dobry byznys" by se mely vydelit dvema.Vysajme z nej dobre rady,ale ponechme si sve nadseni, svobodu a radost.Muj prvni marathon byl ubehnut v podstate bez treninku...z nestastne lasky.Pravda - prvni dny po zdolani tech 42 km zde byla jista podobnost s mesty Nagasaki a Hirosimou...ale ziju a beham dal.Nikomu nedoporucuji ubehnout prvni marathon takhle nepripravene!Na druhou stranu - jak vidno,vule,radost a nadseni jsou pro nase vnitrni pocity radosti a uspokojeni dulezitejsi nez do posledniho detailu dodrzeny vedecky trenink.Pragmaticnost a dokonalou disciplinu si nechme do pracovnich procesu.Behame prece pro radost :-) Pozdravuj trenera a jeste se mu se sobotni terminovkou pochlub. ...."jestli si Ludvo ten beh neprosadis, tak jsi mrtvej Homolka"
Okomentovat