Můj třetí maraton se podobal oběma předcházejícím. S tou výjimkou, že jsem se nenechal na začátku strhnou davem a udržoval si rozumnou rychlost, abych to celé zvládnul.
Bylo poměrně chladno a já jsem se ze začátku soustředil především na 27.kilometr, na kterém jsem to před třemi lety musel vzdát. Jakmile jsem tuhle vzdálenost překonal, tak jsem si byl jistý, že celý maraton uběhnu.
Maraton pro mě totiž není (a vážně nevím, jestli někdy bude) závodem s časem, ale s mnohem těžším soupeřem - sám se sebou. A tak jsem bojoval hlavně proto, abych se nedal.
Příště doufám v hojnější účast, protože ten závod fakt stál za to.
2 komentáře:
Když jsem před mnoha lety jezdila na koni, po každám pádu mi kamarádka říkala, pokud hned nenasedneš, budeš se už napořád bát. Tak ti gratuluju, žes na toho koně opět nasedl a dojel se ctí do cíle. Tak za rok zase?
Jasně. A dál vždycky jeden maraton ročně. :)
Okomentovat