Je půl sedmé ráno, za okny začíná pomalu vítězit světlo nad hvězdnatou nocí a měsíc v poslední čtvrti předává vládu slunci, které pomalu začíná rozpouštět černočernou šumavskou tmu. Trysky kávovaru dělají v úplném ranním tichu strašný rámus ale provoňují byt jednou z nejhezčích vůní, co lze ráno ucítit. Zalezu si ještě chvíli do postele s kávou a automaticky na notebooku projedu bulvární výkřiky českých zpravodajských serverů, bulvární výkřiky světových zpravodajských serverů a finanční trhy... Nic mimořádného. Hurá!
Obléknu běhací obleček a pomalu vybíhám do rodícího se dne. Mráz postříbřil horské louky, podzim ještě tu a tam nechal temně modrému lesu pár ozdob ze zlata a bronzu. Dole v údolí se válí mlha, nade mnou začíná kalně šedá obloha přecházet do stále světlejších a jasnějších modrých tónů. Pod nohama šustí spadané listí, které hezky doplňuje diskotékové hity 80tých let v mém mp3 přehrávači. Les se zkřehle probouzí a vydechuje na mě temnou zimu. Běžím si pomalu svůj klasický osmikilometrový okruh kolem Spáleného vrchu, kde ráno člověk nepotká ani živáčka. A protože nikam nespěchám, vyběhnu si ještě z pilnosti podél Vchynicko-tetovského kanálu až na Hauswaldskou kapli - Šumavské Lurdy. Je roztomilé, že celé toto poutní místo vynalezly dvě babky, jež zřejmě kradly v lese dříví a narazily na medvěda, který je celkem pochopitelně nechal na pokoji ( kdo by se taky žral s ječící vysušenou bábou), což babky připsaly na vrub vyšší moci. I přes banální původ má toto místo ohromný genius loci. Uhnanému úředníkovi přijde výborná voda z místního pramene velice moc k chuti i v chladném ránu….
Obléknu běhací obleček a pomalu vybíhám do rodícího se dne. Mráz postříbřil horské louky, podzim ještě tu a tam nechal temně modrému lesu pár ozdob ze zlata a bronzu. Dole v údolí se válí mlha, nade mnou začíná kalně šedá obloha přecházet do stále světlejších a jasnějších modrých tónů. Pod nohama šustí spadané listí, které hezky doplňuje diskotékové hity 80tých let v mém mp3 přehrávači. Les se zkřehle probouzí a vydechuje na mě temnou zimu. Běžím si pomalu svůj klasický osmikilometrový okruh kolem Spáleného vrchu, kde ráno člověk nepotká ani živáčka. A protože nikam nespěchám, vyběhnu si ještě z pilnosti podél Vchynicko-tetovského kanálu až na Hauswaldskou kapli - Šumavské Lurdy. Je roztomilé, že celé toto poutní místo vynalezly dvě babky, jež zřejmě kradly v lese dříví a narazily na medvěda, který je celkem pochopitelně nechal na pokoji ( kdo by se taky žral s ječící vysušenou bábou), což babky připsaly na vrub vyšší moci. I přes banální původ má toto místo ohromný genius loci. Uhnanému úředníkovi přijde výborná voda z místního pramene velice moc k chuti i v chladném ránu….
Sbíhám dolu do Srní. Slunce už úplně rozpustilo mlhu a ráno se mění v křišťálově jasný slunečný den. Dofuním do místní samoobsluhy, koupím snídani, dám horkou sprchu a za chvilku už syčí na pánvi slanina, rozpékají se toasty a voní další káva……. A to je celé. Takové milé autistovo ráno. Pár minut bezstarostné svobody. Nebo taky "OV, 12km @ 1:05:27, AVG : 133"
3 komentáře:
Ty semáš. Je ti ale přáno,jsi pánovic. Jenom pozor ne na medvědy, ale na vlka.
Souhlasím,popis nádherný.Skoro by se člověkovi chtělo tam být.
Okomentovat