Letošní zima se povedla. Toho obveselení, co nám přinesly pravidelně zamrzající výhybky v Řevnicích! Kdy se komu povede, aby musel jet do práce na běžkách, nebo stopem! A kolik sousedské pospolitosti přinese společné hodinové podupávání na nádraží ve dvacetistupňovém mrazu! Běhat ale opravdu moc nešlo. Při jednom takovém pokusu o pohyb podobný běhu na zledovatělé vozovce jsem se sice po tvrdém nárazu na asfalt přesvědčila, že opravdu asi ještě nemám osteoporozu, ale radostné zjištění minulého týdne, že mírně ochrnutá noha už přichází k sobě, už zase patří minulosti. No dobrá, slibuji plotýnce, s rychlejším pohybem počkáme na jaro.Jaro je tu, ledy tají, voda stoupá a já vyrážím na svůj oblíbený okruh kolem Berounky.
Zjišťuji, že z loňské kondice zbývá už jen stín..
Snažím se být elegantní i s kilogramem bláta na každé botce. Jsem přece dáma v každé situaci!
A na závěr šokující odhalení, proč to veškeré mučení ducha i těla, nazvané vytrvalostní běh, vlastně dělám.
Mýlí se ti, kdo si myslí, že si musím něco dokazovat. U dámy mého věku je to absurdní. Prostě jen někteří uvažují stylem " podle sebe soudím tebe".
Nemají pravdu ti, kteří si myslí, že musím stále a znova předbíhat svého mladšího bratra. Už je to nuda, která nepřináší další uspokojení.
Díky genetické dispozici, střídmé stravě a dostatku přirozeného pohybu třeba při dobíhání vlaku nemám potřebu hubnout.
Proč tedy stále dokola vybíhám i do toho největšího marastu a mrazu? Pro tyto chvíle naprostého blaha!
3 komentáře:
Ano,ano - ty chvile naprosteho blaha... Taky je miluju! Kdyz vidim ty fotecky - budu si u vas zase muset zopaknout nejaky trenink :-)
Moje milá,úplně tě chápu.To blaho potom nebo po tom?se nedá s ničím srovnat.A pivko je pro dámy našeho,nebo vašeho?věku to nejlepší pro doplnění iontové rovnováhy.Četla jsem o tom v odborné literauře.
Jako vždy vtipné, moje srdce takový potomek /nebo se říká potomkyně - otazník neumím/ potěší. Druhý rodič /rodička/ by řekla asi něco jiného.Těším se na zprávu z Laponska.
Okomentovat