Gerontclub dobývá Vídeň

Larkova myšlenka spojit běh s kulturním programem se ukázala jako nosná. Od slov k činům přešel, když nás přihlásil na Vídeňský půlmaraton, který se konal 19.4. Pět reprezentantů a reprezentantek Gerontclubu vyrazilo již v pátek večer, doprovázeno opravdu mohutnou skupinou fanoušků a fanynek. Po příjemném noclehu v mikulovském penzionu Kiwi jsme všichni vyrazili do víru velkoměsta vyzvednout čísla. Zde chci poděkovat navigačnímu systému, vlastněnému jb008, za nevšední projížďku centrem Vídně. Nejpřímější cesta je pro lidi (i stroje)bez fantazie. Tento, podle původních odhadů tupý přístroj, se projevil jako velmi kreativní a fantazií oplývající. Třeba projížďka židovskou čtvrtí...

Na výstavišti se k nám připojil filmový štáb Medvěd Pictures. Po několika marných pokusech po internetu si zakoupit lístek na Pendolino přijel autobusem.

Odpoledne patřilo kultuře, strašidelným zámkem v Prátru počínaje, Rembrandtovou výstavou konče. Každý si vybral podle svého vkusu.

V neděli jsme vstávali v opravdu nekřesťanskou dobu. S nelibostí jsem zaznamenala, že je odporné jasno a slunečno. To zas bude boj.

A už jsme na startu. Jedni z 28 000 startujících. Po 9. hodině se ta obrovská masa lidí dává za zvuků klasické hudby do pohybu. Opravdu fascinující pohled! Trať velmi příjemná, vede nejhezčími partiemi vídeňského centra. Velká čast je naštěstí ve stínu. hodně občestvovacích stanic, hadice s vodou. Vybíhám velmi pomalu, takže larka předbíhám až na 18. kilometru. No, už je to zvyk. Dobíhám v pohodě, čas o něco horší, než v Praze. Cíl v Hofburgu je opravdu velkolepý!

Jen na závěr akce se vloudila chybička. Protože někteří z nás čekali u jiné sochy, než ti ostatní, přijeli jsme do Mikulova v době, kdy už byla pečená kachnička beznadějně vyprodána. Tak snad napřesrok...