Chvála večerního běhu

Pořád mám svoji profesi ráda. Jen mám čím dal víc pocit, že (genderově korektně) stokrát nic brzy umoří oslici. Řinčíci telefony, zástupce firmy, dnes teprve pátý, ohánějící se neodmídnutelnou nabídkou na vagon vánočního zboží a k tomu tři balení zdarma. Teprve desátá reklamace, rolička pastilek proti kašli místo pacientem netrpělivě očekávaného antibiotika, vagon před týdnem objednaného vánočního zboží, ale bez těch třech zdarma, bedna, zapomenutá na rampě, vždyť jsme lidi, máme nárok chybovat!
Zástupy lidí s téměř nevitelnými pupínky, celulitidou, špeky, které ne a ne zmizet během ležení u televize. Chřipka, rýma, či chronická únava, která musí být vyléčena hned po požití zázračného preparátu, vždyť si zaplatím! No, ale moment, to je drahé, zázrak za pětikorunu nemáte? Ten Julínek, ten nám dává!

Já umím farmakologii, vyznám se v léčivých bylinách, homeopatii, ale nikdo mne nenaučil být prodavačkou iluzí! Opravdu nevím , kde objednat tu žádanou instantní spásu těla i duše v jedné (levné) tabletě!
Jedu domů, hrdlo stažené, jak se snaží zadržet proud těch nevyřčených vět, které jsou pravdivé, ale nikdo je nechce slyšet. Někde v hloubi mého hrudníku se dere na svět hlasitý neartikulovaný řev bezmoci.

Je osm večer, oblékám mé značkové kraťásky a vyrážím do ulic maloměsta. Nohy tvrdě dusají do rytmu slov, převážně nepublikovatelných. Stažené hrdlo se pomalu uvolňuje a začíná jím proudit vlhký podzimní vzduch, vonící kouřem páleného borového dřeva. Vychutnávám tu báječnou chvíli, kdy na mne nikdo nemluví a nic po mně nechce. Po pěti kilometrech se krok stává lehčím, do rytmu šeptaná slova mládeži přístupná.

Přibíhám domů, čeká mne večeře a vychlazená plzeň. Pustím si Bacha, nebo možná Haydna, v té hudbě je řád, který tak moc chybí. Zase budu chvíli moci milovat bližního svého i s jeho pupínky, špeky a celulitidou. Večerní běh budiž pochválen!