Dostali mne!

Odjakživa mám blízko k lidem, s despektem nazývaným hlavou tohoto státu environmentalisty. Snažím se řídit ideou dobrovolné skromnosti, roztáčet kola kapitalismu nadšeným nakupováním věcí, které naprosto nepotřebuji, mne netěší. Kromě toho mám ke svým věcem i vztah mírně sentimentální, přesně v duchu Svěrákova textu:

"Neopouštěj staré věci pro nové,
zvláště, když jsou momentálně v nouzi,
možná mají paměť jako slonové,
každé ráno tesknota je vzbouzí."
-----------------------------------------------------------------------

Podle toho vypadá i má běžecká výstroj. Stará, ale osvědčená, plandavá bavlněná trika, bunda, co z ní už před dvěma lety vyrostl synek, na zimu moira, pořízená na expedici Antaktida 2000.

Kraťasy na prahu plnoletosti, trochu vybledlé, pravda, ale dírka zatím žádná. Ostatně, ti praví borci, po jejichž časech na závodech budu do smrti závistivě pošilhávat, v ničem jiném neběhají.

------------------------------------------------------------------------

Ale co čert nechtěl! Jen jsem tak očkem mrkla do obchodu se sportovním textilem a už si nesu do kabiny plnou náruč jakýchsi výkřiků poslední běžecké mo'dy, kraťásky elastické, větrající, zaštíhlující, pot odvádějící, no prostě zázrak.

Natahuji je na sebe, stehenní sval ozdoben elegantním cákancem, patřícím bohyni vítězství Niké.

I já budu taková elegantní, dynamická a vítězící? Určitě ano. S těmi kraťasy to musí být tak jednoduché! A teď další! Puma! Zlatě se lesknoucí, svalnatá, připravená ke skoku. Zapomínám na ztuhlá záda, před zrcadlem stavím do střehu. Zrcadlo je dobře vyškolené, nevtíravě, ale přesvědčivě mně lichotí, na svůj věk nevypadám přece vůbec špatně, vypínám hruď, zatahuji břicho a připadám si skvěle. Na slábnoucí zrak v dané chvíli vůbec nemyslím. A kdo se nám probojuje na stupně vítězů? Chvíle napětí a už je to tady - starý osvědčený Adolf Dassler! Pro starší dámu ideální volba. Odnáším k pokladně svůj první značkový běžecký obleček...