Fyzioterapeutka se vrátila z Ameriky plna elánu a nových poznatků. Upravila mé cviky, v pořádku to ještě není, ale mezi dveřmi se zeptala, "Vy jste předtím běhala, že? Tak už to pomalu začněte znovu zkoušet. "
Po čtyřech měsících vynucené nečinnosti opět na trati. Únorové bláto se proměnilo v letní prach, opatrně popobíhám známou, a přece tak jinou trasou. Levá noha se tváří, že se jí to netýká. V bedrech nepříjemný pocit, ale plíce už nabírají vlahý vzduch letního podvečera, vůni blížícího se deště a rozpomínají se na to, co bylo.
V dáli se blýská. Na lepší časy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
No sláva,ty mne snad vyprovokuješ k tomu,abych kromě ranních dostáihů k autobusu začala také lehce poklusávat i v podvečer!Tomu se říká davová psychoza.Je to příjemné být částečkou nějakého dění,v našem případě běhání.I když jen pro vlastní potěšení.
Tvá vůle je fantastická,vidíš že nesmíš nikdy ztrácet naději.tvůj airedale.
Okomentovat