neděle 25. května 2008

Upravený tréninkový plán, aneb jak se náhle i malé cíle stanou skoro nedosažitelnými

Tréninkový plán starší dámy, která dřívě běhávala dvakrát týdně 8 km , jednou týdně 10 km a pak ji akutní výhřez plotýnky poněkud zbrzdil v rozletu.

1. měsíc

Vytrvalostní trénink:
-několikrát denně cesta na WC, v lepších dnech pochod k malině (pro neznalé cca 20 m ode dveří do rohu pozemku.
Trénink rychlosti a posilování vynechány.

Jediné, co mně jde opravdu dobře, je ležení na zádech a na břiše. Nemůžu sedět, stát, ani chodit.
Po měsíci zaznamenán pokles hmotnosti o cca 2 kg. No, tuk to nebude. Má svalová hmota mne sice nestála tísíce za doplňky stravy, ale toho úsilí, co přichází vniveč!

Neuroložka je plná optimismu, že si ten půlmaraton určitě ještě někdy zaběhnu.


2. měsíc

Vytrvalostní trénink:
-cesta na vlak, v lepších dnech pomalý posun okolo bloku domů. Morgan na mne vyčítavě kouká, prý se neskutečně vleču. Zkouším běžet 20 kroků a jít 20 kroků. No, tak snad příště, pejsku. Tak nic, tak ani přespříště, pokus odkládáme na neurčito.

Trénink rychlosti:
-několikrát pokus o doběhnutí vlaku. Levá noha moc neposlouchá, ale nezradila mne. Ani jednou jsem se nerozplácla. Styl je opravdu elegantní.

Posilování:
-protože se neohnu ani trochu, musím si v práci kleknou , chci- li obsluhovat ze spodní zásuvky.
V levé noze nemám sílu, tak ten vztyk musí zvládnout ta pravá za ní. Začíná mne bolet pravé koleno. Je zajímavé, jak stoupl obrat léků z poloviny a konce abecedy.

Obtloustlí a dýchaviční zákazníci můj stav to komentují slovy : " No jo, paní magistro, sportem k trvalé invaliditě". Jistě se večer budou cítit u televize lépe.

Nabývám dojmu, že řada mojich bližních pokláda výhřez plotýnky za těžce nakažlivou nemoc.
Ti empatičtější z nich větu: "Tak se se ozvi, až s tebou zase něco bude" nahlas nevysloví.

Neuroložka pokyvuje hlavou a říká, to se nám to nějak zaseklo. Při dotazu na půlmaraton mlčí.

3. měsíc

Vytvalostní trénink:
-to, co jsem dřív běhala, už alespoň ujdu. Když jdeme 8.5. z Černošic na Karlštejn, mám pocit, že tam nedolezu. Neunesu horní polovinu těla, nohy mne bolí.
-už můžu plavat. Chodím do bazénu, mám oči jako králik a jsem z toho po půl hodině úplně vyřízená.

Trénink rychlost:
-dříve jsem ze sportu dobíhala tramvaj v Havlíčkově ulici. Zkusila jsem to a povcdlo se. Tramvaj se totiž milosrdně zasekla na křižovatce. Noha nezradila, ale funím ještě teď.

Posilování:
-viz minulý měsíc.

Jsem poněkud zaskočena, jak rychlý je proces chátrání. Neuroložky už se na půmaraton neptám.

2 komentáře:

oldbar řekl(a)...

Hlavu vzhůru,stejně jsi moje milá kamarádka,ten půlmaraton ještě někdy určitě dáš.Zase vysvitne sluníčko a budeš zdatně dobíhat vlak.Neříkám kdy,ale však se dočkáš.Já také trénuji jenom při ranním běhu naší ulicí a raduji se i z těch 500m.

lark řekl(a)...

Budiž ti útěchou, že jsi jednou z pozitivních figurek, které demonstrují nezlomnou vůli poprat se s osudem - zlomeniny běhají závody, vozíčkářky skáčou padákem, plotýnky běhají za tramvají a stárnoucí úředníci si dokazjí, že jsou mladí a vysportovaní. Na bílé havrany se neohlížej - minimálně desítku si dáme v dohledné budoucnosti!