Kocovina

První asi 7km trénink po maratonu. Endorfiny jsou pryč, laktát se taky pomalu vstřebal a jen trochu pobolívající tělo dává vzpomenout na den D....

Taková malá kocovina je to..... Sny o Ironmanu jsou zatím jen chiméra kdesi daleko v mlze nejisté budoucnosti. Přítomnost je o drobné práci. Na Mount Everest jsme se vyškrabali a teď je nutné najít novou motivaci pro nejbližších pár měsíců. Pořád platí, že cenou za vytrvalost je dodržování poučky, že "Objem ničím nenahradíš". Pořád platí, že cenou za vyšší rychlost a lepší metabolismus je utrpení na oválu při intervalech, kdy člověk neví, jestli ho tělo zradí dříve vrchem nebo spodem..... Zkratky nejsou a každá minuta, o kterou se zlepšíme, přijde draho. Testosteron sice kvapem ubývá, ale pořád ještě do všeho kecá, takže pobíhání jen tak pro nic za nic není zrovna největším lákadlem. Naštěstí začíná triatlonová sezóna. A triatlon je mimo jiné i o kole. A já mám letos najeto ostudných zhruba 100km - a všechno in-doors na pitomém stacionárním kole. Minulý týden se na mě mí mazlíčci koukali hodně smutně, když jsem je namazal a dofouknul jim kola..... Tak si asi zkusím udržovat obecnou vytrvalost hlavně na bicyklu a běh soustřeďovat na intervaly. Ano, ano, jistě - není to úplně ono a vím, že běh a kolo jsou dvě různé disciplíny, které vyžadují plnohodnotnou pozornost a péči - ale nějak nejde nafouknout čas, co se těmto kratochvílím dá věnovat... Taktika tohoto druhu by ale mohla trénink zase osvěžit, a to je, oč tu běží. Třeba taková ostrá časovka do Řep na zmrzlinu se slečnami zní velmi osvěživě!