Typologie běžců II. - Reakce po výkonu

Kromě bravurně popsané typologie běžců v tréninku je na tomto místě zmínit také běžecké reakce po výkonu. Většina z nás trénuje proto, aby dosáhla úspěchu - uběhla maraton, uběhla půlmaraton za 1:50 a podobně. K čemu ale dojde, když tohoto cíle dosáhneme:

Samotář: Tento typ běžce sice trvdí, že míří k zásadním cílům v závodě, nicméně už v okamžiku běhu cílovou rovinkou přemýšlí o tom, jak se zase proběhne sám v lese, jak bude soupeřit sám se sebou, jak si bude užívat nové technologické vymoženosti a jak bude odpočívat.
Většinou příliš nezveřejňuje, že se nějakého závodu účastnil, protože to pro něj byl běh jako každý jiný jen s velkým množstvím soupeřů.

Sportovec: Tento běžec především polyká kilometry a závod je pro něj hlavně číslo kilometrů, které si může přičíst k celkové naběhané vzdálenosti. Většinou organizaci závodu nekritizuje a dokáže si celý průběh závodu užít. Někteří členové této kategorie navštěvují veřejné běhy záměrně, aby si udržovali vysoké sebevědomí.

Cílař: Tehle běžec je často v běžném životě kancelářskou krysou. Právě proto si dává cíle, aby měl v kanceláři o čem vyprávět. Největší odměnou z celého závodu pro něj je diplom (nejlépe bez umístění), startovní číslo a tričko. Jakmile dokončí závod, rozjede informační kolotoč a všichni, které zná alespoň od vidění do několika dnů od něj slyší, jaké to bylo na 15km, co ten prach a smog atd.

Mazák: Mazák běží většinou proto, protože je zvyklý běhat už několik posledních desetiletí, tak proč ne teď. Je typickým příkladem běžce, který neustále srovnává ročníky a děsí tím začátečníky. Okřídlené věty typu - to tenkrát v devadesátém druhém, když se běžel první ročník, to byly podmínky - svědčí o mnoha zkušenostech a u některých, jak už to bývá o fixaci na minulost.

Při hodnocení členů gerontclubu jsem dospěl k názoru, že jsme většinou cílaři, kteří se snaží chovat jako sportovci, kteří závidí mazákům jejich historky a kteří si moc rádi zaběhají po lese sami. No, a potom si vyberte....