Včera se nám konečně podařilo sejít se na tréninku intervalů. Našli jsme si pro to výborné místo v okolí Hostivařské přehrady. Převýšení 50 metrů na 150 metrech, 6x a prý to má pomáhat, no uvidíme.
Nicméně, když si shrneme, k čemu vlastně včera došlo - část členů klubu se vydala přes 50 km z druhého konce Prahy do opuštěného a tmavého lesa, kde se tou dobou vyskytoval už jen osamělý úchyl a dokonce i na pejskaře byla zima (0 stupňů je skutečně motivující pro postupné zrychlování - další tréninková rada).
Ještě že jsme měli alespoň čelovku - původní poznámky typu - "Dneska s námi běží horník", se postupně měnily na "Aspoň vidím kam šlapu" a diskuse, jaké by to bylo mít infra brýle, příblížit se nepozorovaně k úchylovi...
Tak nevím, jsme spíš horníci nebo nadšenci?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Je fakt zarážející, kolik člověk potká divných existencí při večerním tréninku. Naštěstí jsme divné existence k smrti vyděsili psychedelickou čelovkou a hlasitými, hroznými řečmi na jejich konto. Ale běžet osaměle v pražských parcích po setmění asi není nic příjemného......
To u nás na vsi, tam je idyla.Samí normální lidé.
Při jednom večerním běhu s čelovkou mi domorodá žena řekla, že se lekla, že jede auto. Což jistě vypovídá o rychlosti mého běhu!
Okomentovat