Kbelská desítka klepe na dveře. Týden po vysokohorské přípravě se zatím nese v duchu bolestné zpětné aklimatizace. Tělo obtížně akceptuje přechod z dvoutisíc metrů nad mořem na třista a obzvlášť si oškliví nenasycenou směs těžkých uhlovodíků, kterou musí dýchat.
První pondělní trénink v bazénu ještě ušel, byť čas 1:34 na 100m volným stylem byl zkouškou pokory (hrůza!!!!). Úterní intervalový trénink na Ladronce už bylo čisté utrpení a pak následoval jen útlum dopovaný acylpirinem. Naštěstí v reklamním článku o Kbelské desítce na "běhy.cz" říkají, že se bude čekat i na ty poslední, co doběhnou (nebo doťapají?) v čase okolo jedné hodiny. Mám důvod se domnívat, že bude na koho čekat, ale doufám, že z hodiny kbelské pravdy snad bude aspoň třeba jen padesát minut, aby sezóna nezačala propadákem......
2 komentáře:
ja a sadra mame v ukolu tak 1:30 :-) Takze si nezapomente teple obleky, at pri cekani nemrznete!! Hi,hi,hi...
Otázka umístění na závodech nebyla nikdy artikulována jasně a jako hlavní cíl našeho snažení uvádíme přeměnu úředníka ve sportovce a endorfiny.
Před nejistým výsledkem v závodě je více než vhodné, vrátit se k této formulaci a běžet "za světový mír", stejně jako náš nedostižný vzor Forrest Gump.
Okomentovat