Blade Running

Neustálé posunování dobytých nadmořských výšek při každém ranním tréninku nás nutně dovedlo až k rozhodnutí zkusit vyběhnout až tam, kde to už nepůjde výš.

Vzhledem k tomu, že nesportovní zbytek výpravy očekával včasný příchod na snídani v osm ráno, museli jsme vyrazit ještě za tmy - před šestou - a navíc objevit novou disciplínu: blade running. Nemohli jsme si totiž díky časovému omezení dovolit dlouhý seběh, lanovky ještě nejezdily, takže jsme museli vymyslet, jak nahoru vynést lyže pro rychlý přesun zpátky do údolí....

Řešení bylo jednoduché: společenský batoh na notebook se s použitím trochy násilí změnil na batoh na přezkáče a další trocha násilí k němu umožnila připojit minilyže (známé spíše pod českým názvem "blejdy")

Slunce vyšlo ve zhruba polovině cesty. Nebyl čas se mu ale věnovat. Čekala ještě jedna, horší, sjezdovka a neodhadnutelný úsek nad ní - na úplný vrchol.....










Zkratka mimo sjezdovku byla delší, ale o to víc jsme se bořili do hlubokého sněhu....

Zajímavé, že průměrná tepová frekvence při více než dvouhodinovém výstupu, s batohem, lyžemi a občas po kolena ve sněhu, byla pouhých 133 a maximálka 153.... Takový průběh má relaxované odpolední pobíhání po Hvězdě - ve výšce nad 2500m bych to nikdy nečekal.

Poslední úsek nad druhou sjezdovkou už bylo nutné odložit batoh a zapojit 4x4 pohon.

Někteří členové (já) dokonce začali nepříliš slušně křičet, aby si dodali chybějící sílu..... Trochu zklamání, protože obvykle si z vyčerpání zpíváme.... Nutno ale dodat, že jsme běželi na lačný žaludek a po dvou hodinách už mnohakilový břišní tukový pás (můj) odmítal spolupracovat a dodávat energii.....

Vrchol padl po víc než dvou hodinách a zhruba 800 metrech nastoupané výšky. Docela hezký výhled to byl, ale panoramatické záběry mají tolik mega, že by se sem stejně nevešly. Jestli je chcete vidět, rádi vám je ukážeme, nebo pojďte příště s námi......

Ve všech situacích se výborně osvědily krossové boty - i zledovatělé a hodně strmé úseky držely velmi kvalitně a umožnily odvážný seběh ze samotného vrcholu na konečnou poslední lanovky, kde jsme nechali lyže a batohy. Pravda, v řešení dobrždění by ale vývojáři adidasu mohli trochu přidat.......

Jedinou technickou komplikací celého tréninku bylo obutí přezkáčů. V mrazu totálně zatuhly a jejich obutí vzalo spoustu sil a času. Běhat vztekle po sněhu s jednou nohou napůl v botě a druhou v ponožce jsme rozhodně jako součást tréninku neplánovali....

Pak už ale přišla jen odměna překrásného předlouhého sjezdu na úplně opuštěných a vzorně upravených sjezdovkách......

Až při dojezdu do údolí se začaly rozjíždět lanovky, ke kterým už pomalu směřovaly davy lyžující veřejnosti ze všech koutů Evropy......